Když se nebe zatáhne – video + noty

Veronika Vičarová11.11. 20200

Na podzim se často dětí ptám: „Máte rádi déšť? Líbí se vám, když prší?“ Většinou odpovídají, že ne… A já se jim vůbec nedivím! Když se nebe zatáhne a sluníčko se schová, jednoho hned přepadne nálada deštivá!

Co takhle pláštěnku a gumáky? Rázem změní názor kdekdo. Vždyť kdo by nechtěl řádit v kalužích?

V písničce tedy děti jemně vedeme k tomu, že nezáleží na počasí, ale na správném oblečení.

A co když nejsme do deště patřičně vybaveni?

Nevadí!

My si přece poradíme,

ve školce se zabavíme.

My si hezky pohrajem,

ve školce nám bude hej!

Témata a zpracování:

podzimní počasí a déšť
přizpůsobení našeho chování vzhledem k počasí
zaměření se na pocity a náladu
sounáležitost, společný čas strávený v kolektivu

Otázky a zamyšlení:

Jakou máš dnes náladu?
Jak na Tebe působí deštivé počasí?
Chceš svou náladu ukázat? (pohybově, výrazově, zvukově, atd.)
Tvoříme bezpečné prostředí pro svobodné vyjádření jakýchkoli pocitů…
Rozvíjíme empatii, soucit a toleranci k ostatním

Tip: Cvičení – svobodné vyjádření emocí

Ve slokách se můžeme zaměřit na vyjádření svých pocitů. Ne každé dítko se potřebuje dramaticky projevovat, některé děti budou jen tiše pozorovat. Na nás je, abychom děti podpořily a takové, jaké jsou je přijaly. Pokud budou chtít, můžou dát svým emocím volný průchod. Díky tomu se uvolní napětí.

Záleží jen na vás, jak dlouho bude cvičení trvat a do jaké hloubky se v něm pustíte. Může se stát, že projevy budou u některých dětí hodně silné a pro vás třeba i nepříjemné. Nebojte se a dejte jim chvilku. Zřejmě to potřebují.

Pokud u dětí pozorujete nakumulované napětí nebo typickou „rozjetost“, např. po prázdninách či víkendu, je super dát jim krátký, jasně ohraničený čas, kdy můžou dělat vše co potřebují – křičet, dupat, skákat… V rámci bezpečných mezí, samozřejmě.

Po uvolnění zpravidla nastane okamžik, kdy děti soustředěně očekávají, co bude dál.

Při prožitku se intenzita „aktivované“ emoce postupně mění, je to proces uzdravování vnitřního světa namísto potlačování. Pokud někde uvnitř v človíčkovi špatná nálada je, tak tam prostě je. A stejně by pak někde „rupla“. Třeba u oblékání punčošek nebo „jen tak, bez příčiny“.

Pokud se nám podaří vytvořit bezpečné prostředí, ve kterém se mohou děti otevřeně projevovat, zároveň nás to sblíží. V kolektivu se díky příjemnému prožitku lépe dýchá, utuží se vztahy.

A proto se v refrénu chytíme za ruce, ideálně v kruhu a tančíme společně. Co jiného by nám mohlo v zamračených dnech pomoci více než pocit sounáležitosti, přátelství a toho, že nám je spolu zkrátka fajn!